Česko v datech: Pravda a láska nevítězí. Lež a nenávist politiků vůči novinářům čtvrtině Čechů nevadí


Výhrůžky násilím, urážky vzhledu, intelektu i vulgarismy. Česká politická scéna hrubne a z dříve nepřijatelného chování se stává běžný nástroj politického boje. Terčem už zdaleka nejsou jen novináři, ale i nezávislá justice nebo politické oponentky. Jak navíc ukazuje exkluzivní průzkum agentury Ipsos pro web Moravec.cz, až čtvrtina Čechů agresi politiků vůči novinářům tiše toleruje.

Útoky na novináře nabírají v posledních měsících na intenzitě a stávají se pro reportéry, a především reportérky, denním chlebem. Své o tom ví investigativní novinářka Zuzana Černá z projektu PastVina. Když před časem objevila podezřelé vazby hnutí SPD na kontroverzní spolek a pokusila se předsedu hnutí Tomia Okamuru konfrontovat s dotazy během pietního aktu, odpovědí se nedočkala. Předseda SPD místo toho zapnul vlastní kameru.


Video následně manipulativně sestříhal tak, aby to vypadalo, že Černá s jejím kolegou Václavem Crhonkem bestiálně narušují vzpomínkový akt a tím nevhodně předsedu Okamuru obtěžují. „Svým fanouškům předhodil obraz, že my narušujeme pietu, což bychom si v životě nedovolili. Sestříhal to tak, že působíme jako hyeny,“ popisuje svou zkušenost Zuzana Černá.

Předseda SPD Okamura vydává pokyn asistentce, aby vyndala mobil: „Prosím vás, natáčejte to hned!“, Zdroj: PastVina
Předseda SPD Okamura vydává pokyn asistentce, aby vyndala mobil: „Prosím vás, natáčejte to hned!“, Zdroj: PastVina

Manipulace a hrubost však v SPD nejsou jen výsadou jeho předsedy. Během kritického rozhovoru o očkování označil poslanec (předseda strany PRO, ale zvolený do Poslanecké sněmovny za SPD, pozn. redakce) Jindřich Rajchl novinářku za „falešnou“ a pak ji předhodil svým rozezleným fanouškům na sociálních sítích s posměšným komentářem, že z ní udělal „hlupaňu“.

Jindřich Rajchl zažehl na svém facebooku nenávist vůči Zuzaně Černé, Zdroj: oficiální účet Jindřicha Rajchla
Jindřich Rajchl zažehl na svém facebooku nenávist vůči Zuzaně Černé, Zdroj: oficiální účet Jindřicha Rajchla

Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Komentářová sekce se okamžitě stala rojištěm extrémní agrese, ve kterých nechyběly výzvy k fyzické likvidaci. Sám poslanec Rajchl ale vinu odmítá a brání se poukazem na to, že i jemu v lidé na sítích vyhrožují a dává to do přímé souvislosti s prací novinářů. „Je důležité si od toho udržet odstup, jinak tu práci nemůžeš dělat. Můžeš se v tom snadno utopit a vyhovět těm, kdo ti tyhle kýble hnusu píší, protože oni jenom chtějí znechutit tvoji práci a dostat tě z ní,“ dodává Černá s tím, že na uživatele, kteří ji vyhrožují smrtí, podala trestní oznámení.


Bohatá tradice politické nenávisti


Normalizace hrubosti ovšem není novinkou posledních let. V Česku má vztek masy, se kterým si politici účelově pohrávají, bohatou tradici. Útoky na média se objevovaly již od devadesátých let. „Koneckonců známé jsou i spory s novináři, které měl ať už ve funkci předsedy vlády, nebo prezidenta, Miloš Zeman,“ vysvětluje politolog z Masarykovy univerzity Miroslav Mareš, který se specializuje na extremismus.

Byl to právě Miloš Zeman, kdo na tiskové konferenci mával maketou samopalu s nápisem „Na novináře“, novináře přirovnával k vyhubenému blbounovi nejapnému a po boku Vladimira Putina mluvil o tom, že je žurnalistů příliš mnoho a je „třeba je likvidovat“.

„Je to součást jeho politické taktiky, jak znedůvěryhodnit v očích voličů velké médium, o kterém ví, že se mu nepodaří ovládnout, zastrašit ani koupit.“

Dnes ale nejsou politické výpady otázky jednotlivců. Organizace Reportéři bez hranic označila politické útoky na redakce za charakteristický rys vlády Andreje Babiše. Za půl roku její vlády evidují 13 útoků, z nichž 6 má na svědomí přímo premiér Babiš, který opakovaně označuje média Iva Lukačoviče za „nejprolhanější“ a obviňuje je z neustálých lží a manipulací.

„Kdybychom opravdu lhali, nebyl by problém nás zažalovat a dokazovat to. Je to součást jeho politické taktiky, jak znedůvěryhodnit v očích voličů velké médium, o kterém ví, že se mu nepodaří ovládnout, zastrašit ani koupit,“ komentuje chování politiků Robert Čásenský, šéfredaktor SeznamZpráv a předseda české pobočky Mezinárodního tiskového institutu.


Slovensko jako varovný prst


Pokud hledáme odpověď na to, kam až může tato rétorika zajít, stačí se podívat na Slovensko. Tamní vláda Roberta Fica rychle udusala naděje na změnu politické kultury, kterou vyvolala vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, Martiny Kušnírové.


„Ten level hrubosti a agrese speciálně vůči novinářům je u nás něco, co jsme si po vraždě Jána a Martiny nedokázali ani představit. To, jak se to mění na Slovensku, je výrazně horší než v Česku, ale neustále varuji, že není radno se nechat uchlácholit. Může to jít velmi rychle, u nás stačily jedny volby,“ varuje slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová ze serveru SME.sk.


Situace tam eskalovala po atentátu na premiéra Fica, po kterém vládní představitelé vyhlásili médiím otevřenou „politickou válku“. Jak navíc rozkrylo Investigativní centrum Jána Kuciaka, politici neváhali do nenávistných příspěvků vůči novinářům investovat nemalé částky z vlastního marketingu. V Česku byl podle těchto dat největším fanouškem placené nenávisti Tomio Okamura.


„Je to tendence, kterou začal Viktor Orbán před lety v Maďarsku: ovládnout veřejnoprávní média, potom všechny média, na kritické útočit a snažit se tak udržet moc,“ dodává Lukáš Diko, šéfredaktor Investigativního centra Jána Kuciaka.


Co na to veřejnost? Čtvrtina útoky toleruje


Politikům nahrává i to, jak se na média dívá samotná společnost. V průzkumu prestiže povolání od CVVM skončili novináři jako druzí nejhorší – paradoxně hned před politiky.


Redakce Moravec.cz si kvůli současné politické ne-kultuře zadala exkluzivní průzkum u agentury Ipsos. Zajímalo nás, jak Češi vnímají útoky na veřejně činné osoby. 11,7 % dotázaných agresivní výroky politikům toleruje bez ohledu na důsledky. Podle Michala Kormaňáka, account directora agentury Ipsos, jde dvakrát častěji o muže a osoby s nižším vzděláním. 23,3 % dotázaných toleruje agresivní výroky politiků specificky na adresu novinářů. 33,4 % voličů hnutí ANO by tuto agresi tolerovalo, u hnutí SPD je to dokonce 37,7 %.

Politolog Miroslav Mareš upozorňuje, že rétorika politiků funguje jako spouštěč. Voliči následně přecházejí od ironizování k přímým a drsným výhrůžkám přímo do zpráv konkrétním novinářům.


Terčem jsou i ženy v politice a nezávislá justice


Agresivita však nedopadá jen na novináře. Z průzkumu sice vyplývá, že drtivá většina Čechů agresi odsuzuje, realita za zavřenými dveřmi institucí je však jiná. Alarmující jsou data organizace Fórum 50 % o chování vůči ženám v politice: 80,5 % poslankyň zažilo psychologické násilí, 39 % zažilo násilí sexualizované. Pachateli jsou přitom i jejich kolegové ze sněmovny. 

Své si zažívá i nezávislá justice. Poté, co soud nepravomocně uložil hnutí SPD třímilionový trest za nenávistné předvolební plakáty, Tomio Okamura na následné tiskové konferenci hnutí prohlásil, že samosoudkyně měla rozsudek připravený předem.


Jeho stranický kolega Miroslav Ševčík šel ještě dál a soudkyni označil pro investigativní web PastVina za „blázna“, čímž otevřeně zpochybnil rozhodování soudu. „Žijeme v demokratické zemi, ale na tomto jsou vidět určité autoritářské tendence, protože ti lidé nejsou rádi, když jim někdo komplikuje výkon moci,“ komentuje Robert Čásenský.


S tím souhlasí i Zuzana Černá, podle které není nenávist politickým programem. „Pokud politik zcela účelově napadá instituce a vytváří si ze všech nepřítele jenom proto, že někomu ten systém šlápl na kuří oko, je to první krok k rozpadu společnosti a systému jako takového,“ uzavírá.



Redakce požádala o rozhovor předsedy vládních poslaneckých klubů s dotazem, zda plánují změnit svou agresivní rétoriku. Do uzávěrky tohoto článku nikdo z nich neodpověděl.

Foto: Aktron, Wikimedia Commons, licence CC BY 4.0