Česko v datech: Češi žádají přísné potírání dětské kriminality
Přes 72 % oslovených Čechů požaduje snížení věkové hranice trestní odpovědnosti pod současných 15 let. Ukazuje to exkluzivní průzkum agentury IPSOS pro pořad Populace.
Žádná z výzkumných otázek agentury Ipsos neměla mezi Čechy tak jednoznačný výsledek. Podpora represivního potírání dětské kriminality roste s věkem. Podle ředitele agentury Ipsos Jakuba Malého je pro změnu 48 % Čechů ze skupiny 18 - 24 let, u generace nad 55 let pak téměř 80 %. „Naše hypotéza souvisí s tím, jak viditelná je v posledních letech medializace tohoto tématu. Konzervativnější část populace na to reaguje citlivěji,“ vysvětluje Malý.
Vláda zákona a pořádku
V Babišově kabinetu teď tvoří v agendě potírání dětské kriminality tandem ministr spravedlnosti Jeroným Tejc a ministr vnitra Lubomír Metnar. Ostatní členové vlády se snížení trestní hranice přinejmenším nebrání.
„Mladí lidé páchají závažnou trestnou činnost, věk se snižuje a brutalita a agrese se zvyšuje. Proto jsem pro,“ deklaroval v únoru na tiskové konferenci ministerstva vnitra jeho šéf a mimochodem i bývalý policista Metnar.
Ministr Tejc se k tématu v únoru vyjádřil také, podle něj by se snížení trestní hranice mělo týkat v zásadě těch nejhorších trestných činů jako jsou vražda nebo terorismus.
Češi by ale zašli podle Ipsosu ještě dál; ze zmíněných 72 % dotázaných, kteří schvalují snížení trestní hranice, si 65,7 % z nich žádá, aby se týkalo všech trestných činů.
Epidemie dětského násilí nebo epidemie mluvení o epidemii?
Ačkoliv se z titulků médií může zdát, že Česko čelí bezprecedentní vlně dětské kriminality, skutečná čísla vykreslují jiný příběh.
Podle dat Nejvyššího státního zastupitelství sice celkový počet spáchaných provinění mladistvých od roku 2023 roste, loni jich bylo 3 108, ale při srovnání s rokem 2015 zjišťujeme, že v dlouhodobém horizontu došlo naopak k mírnému poklesu.
„Titulky článků vypadají náročně a tvoří iluzi toho, že to jde s mládeží do kopru.“
Podle Jakuba Malého z Ipsosu stojí za poptávkou po tvrdších trestech i silná medializace tématu, na což konzervativnější část společnosti přirozeně reaguje.
„Jakmile řešíme něco v souvislosti s dětmi, je tam tendence jednat, rychle zasáhnout a z politického hlediska dělat řešení, která jsou vidět. Titulky článků vypadají náročně a tvoří iluzi toho, že to jde s mládeží do kopru,“ doplňuje psycholožka a influencerka Jana Krejzová.
Faktické zkreslení vnímání reality potvrzuje příklady z praxe i přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty v Plzni Jan Vevera: „Když se lidí ptám, jestli si myslí, že za covidu bylo víc sebevražd, všichni říkají, že víc. Jen lidé, kteří o tom něco vědí, vědí, že všechno s násilím klesalo a až teď se to postupně vrací do normy.“
Hrozba skrytá za betonovými stěnami
Zatímco ve společenské diskuzi nechybí úvahy o represi, výrazně v ní absentuje otázka, zda je současný systém českého vězeňství připravený na potenciální nárůst potřebné péče o mladé pachatele.
Jejich život za mřížemi je přitom opředen tajemstvím – Vězeňská služba i Ministerstvo vnitra odmítly naší redakci k tématu poskytnout přesná data či rozhovor.
Podle Jana Vevery by snížení trestní hranice v tuto chvíli znamenalo další nápor na Vězeňskou službu, která už nyní nemá kapacity na zajištění adekvátní péče. „Představa, že dáme třináctileté nebo čtrnáctileté dítě do vězení a něco se tam vyřeší, je nereálná. Dříve nebo později takového člověka propustí. A šoupnout ho do vězení, které je v současnosti v Čechách k dispozici, je ten druhý největší faktor, kterým zvyšujeme pravděpodobnost, že se bude chovat násilně,“ varuje psychiatr.
Přehlcený systém
Místo epidemie násilí odborníci upozorňují na trend zvýšeného zájmu o psychologickou nebo psychiatrickou péči. Kromě pacientů, kteří odbornou pomoc skutečně potřebují, ale systém zahlcují i ti, kteří nemocní ve skutečnosti nejsou.
„Otázkou je, zda antidepresiva dostávají skutečně ti lidé, kteří je nejvíc potřebují.“
Příčinu odborníci hledají v hlubších společenských změnách; detabuizování tématu duševního zdraví, které vede k posouvání lékařských diagnóz do zóny běžných duševních stavů. Tento trend exaktně potvrdila studie psychologa Vojtěcha Pišla a expertky na AI Anny-Marie Bucurové z roku 2025, kteří analyzovali 4,7 milionu článků deníku New York Times z let 1970 až 2023.
„Mám obavu, že část klientů se rozhodla delegovat své společenské a ekonomické problémy na lékaře a antidepresiva jim nepomohou. Otázkou je, zda je dostávají skutečně ti lidé, kteří je nejvíc potřebují,“ varuje Vevera.
Represe jako krajní řešení
Volání po snižování trestní odpovědnosti dětí je v kontextu dostupných dat značně zkratkovitou reakcí společnosti, která se v problému těžko orientuje. Oslovení odborníci se shodují, že klíčem ke změně není posílání dětí za mříže, ale edukace, systémová prevence a urgentní posílení kapacit dětské psychiatrické a psychologické péče.
„Když zvažujeme represivní složku, bavíme se o tom úplně nejzazším řešení. Určitě by tomu měla předcházet debata nad možnostmi prevence – jak k tomu přistoupit tak, abychom k té represi vůbec nemuseli dojít,“ uzavírá psycholožka Jana Krejzová.
