Česko v datech: Politická groteska o summitu NATO otřásá důvěrou v demokracii i soudy


Spor o to, kdo pojede reprezentovat Českou republiku na summit NATO v Turecku, přerostl v otevřenou válku mezi Hradem a vládou. V bezprecedentní roztržce padají silná slova o oklešťování pravomocí i ústavním puči. Rány teď navíc schytává i Ústavní soud. Jak ukazuje exkluzivní průzkum agentury Ipsos pro web Moravec.cz, česká veřejnost je v pohledu na stav demokracie rozpolcená a útoky na justici vnímá s obavami.

Politická hra nízké úrovně, zato nejvyšších ústavních činitelů 

Politický pat prezidenta na jedné straně a premiéra s ministrem zahraničí na straně druhé tento týden graduje přibližně osmnáct set kilometrů od českých hranic. Summit NATO v turecké Ankaře v české debatě neboduje podstatou jeho agendy, ale zejména tím, kde seděl na neformální večeři Andrej Babiš  (ANO), kde prezident Pavel, kdo měl víc schůzek.Ale obsah těchto jednání zůstává na odstavený na vedlejší koleji. 


Vztahy mezi nejmocnějšími muži naší země jsou na bodu mrazu. Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš s prezidentem nemluví, ministr zahraničí a předseda Motoristů Petr Macinka nemine příležitost k okopání Pavlových nohavic. Těžko věřit tomu, že spor o účast na summitu NATO trvá „jen” pět měsíců. 


Podle politologa Michaela Drašara z Univerzity Karlovy a CEVRO univerzity tento spor nemá vítěze: „Přetahovaná o to, kdo má jet na summit NATO, kdo povede delegaci, kdo má jít na kterou akci v rámci této události, tak samozřejmě vrhá špatné světlo na všechny ty strany.”

Veleb toho, koho volíš

Politické šarvátky se odrážejí i na náladách ve společnosti. Podle exkluzivních dat agentury Ipsos je společnost rozdělená takřka přesně na třetiny, co se spokojenosti s českou demokracií týče. 

Zajímavým trendem je rostoucí spokojenost u voličů těch stran, které vládnou. U  hnutí ANO aktuálně dosahuje 51 %. „Velmi záleží na tom, kdo je zrovna u moci. Máme to podložené i na datech ze Slovenska. Tam v roce 2023 důvěra nebo spokojenost s demokracií vzrostla z 10 na 21 %,“ vysvětluje socioložka Ipsosu Kateřina Rábová.

Ústavní soud jako politický otloukánek

Jsou to ale především vládní strany a hnutí, kdoí rozšiřuje politické bojiště; tentokrát útočí na Ústavní soud, který v kompetenčním sporu s Hradem vydal předběžné opatření. To vládě fakticky zhatilo plány prezidenta Pavla ze summitu vyšachovat. Vicepremiér Macinka (Motoristé) hned v den vydání soudního opatření mluvil o pokusu o ústavní puč. 


Podle ústavního právníka Jana Kysely z Právnické fakulty UK je takové chování nebezpečné. „Získat důvěru je velmi složité, ztratit ji je velmi jednoduché. Pokud veřejnost vnímá soudní moc jako nezávislou a nestrannou, a vy začnete dávat najevo, že soudci nestranní nejsou, velmi účinně je o tu autoritu připravíte,“ varuje Kysela.


Data agentury Ipsos ukazují, že veřejnost tento tlak na soudy vnímá citlivě; dvě třetiny populace se obávají, že vládní rétorika může podkopávat důvěru v českou demokracii. 

Vinné soudy 

Ústavní soud ale nebyl u politiků příliš populární nikdy. Historik a ředitel Muzea literatury Michal Stehlík připomíná, že ani za první republiky politici o zásahy nestáli a soudci se scházeli jen jednou ročně. V roce 1935 dokonce novinář Ferdinand Peroutka v časopise Přítomnost napsal, že soud je těžkopádný a o jeho praktické ceně lze pochybovat, jelikož za 15 let své existence nezrušil jediný zákon.


Zdroj: Ferdinand Peroutka, Přítomnost 1935, Národní knihovna
Zdroj: Ferdinand Peroutka, Přítomnost 1935, Národní knihovna

Dnes je situace jiná – od roku 1993 se Ústavní soud zabýval téměř 107 tisíci podáními. Nečinnost už tedy vzal čas, jen politický odpor trvá dodnes. O ten se zasadil hlavně tandem Miloš Zeman a Václav Klaus. Právě Klaus termín „soudcokracie“ v minulosti zpopularizoval a dnešní politici, jako například poslanec Miroslav Ševčík (nestr. za SPD), tuto rétoriku jedna ku jedné přebírají. 


Instituce prochází i demografickou proměnou. Datoví novináři Kateřina Mahdalová a Michal Škop z projektu DataTimes zjistili, že Ústavní soud na rozdíl od stárnoucí populace mládne. Zatímco soudci jmenovaní Milošem Zemanem měli průměrně 56 let, u nominantů prezidenta Petra Pavla věkový průměr klesl na 50 let. Ústavní soudci jsou tak dnes v průměru stejně staří jako poslanci ve sněmovně.