Česko v datech: Češi chtějí trestat poslance, kteří chodí „za sněmovnu”


Kancelář na lukrativní adrese, dva měsíce prázdnin, základní plat přesahující sto tisíc korun měsíčně a k tomu jistota čtyřletého mandátu. Zní to jako podmínky z říše snů, ale nejeden poslanec by nejspíš oponoval, že i noční můra je sen. Data z dolní komory parlamentu ukazují, kteří zástupci lidu moc nechodí na hlasování, kteří na plénu vůbec nemluví anebo kteří naopak mluví až moc. 

Co je náplní práce poslanců? Když se zeptáte přímo jich, často vám odpoví, že absolvují řadu důležitých schůzek i mimo dolní komoru parlamentu, a že nejde jen o sněmovním hlasování. Z exkluzivního průzkumu agentury Ipsos pro web Moravec.cz ale vyplývá, že by se zástupci lidu ve sněmovně měli zajímat o názor těch, kteří je do ní svými hlasy dostali, tedy voličů. Drtivá většina z nich by totiž absenci poslanců nekompromisně trestala. 

„Něco přes 80 % Čechů říká, že by měli být buď finančně penalizováni, nebo by měli ztratit mandát,“ přibližuje nálady ve společnosti Michal Kormaňák, account director agentury Ipsos. Míra souhlasu u obou typů trestů byla podle něj velmi podobná.

Politolog Jiří Pehe není z výsledku exkluzivního průzkumu překvapený: „Ostatní občané musí chodit do práce a nemohou nechodit do práce s tím, že jsou buď automaticky omluveni, nebo že z toho nemají žádný finanční postih.“

Bianco šek na absence: Kdo chodí do práce „citelně méně“?

A tak jsme se podívali, kdo by to měl s mandátem nebo pokutami nahnuté nejvíce. Datoví novináři Kateřina Mahdalová a Michal Škop z projektu DataTimes detailně analyzovali účast na hlasování celé dvoustovky zákonodárců. Výsledek? Sněmovní „bianco šek“ na absence nejčastěji využívají členové vlády, ministři či hejtmani, u nichž je ale nízká účast dlouhodobým trendem. Žebříček absentérů vedou ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, premiér Andrej Babiš nebo ministr školství Robert Plaga.

Výjimkou potvrzující pravidlo je hejtman Plzeňského kraje Kamal Farhan (ANO), který i přes kumulaci funkcí vykazuje překvapivou docházku. „Ještě nedávno měl 100 %, já úplně ani nechápu, jak to dělá,“ usmívá se  datový novinář Michal Škop.

Opačný extrém představuje poslanec ODS na plný úvazek Libor Hoppe, který chyběl na více než polovině všech hlasování. Celkově třicetimístný žebříček největších absentérů tvoří hlavně opozice, přičemž ostře sledovaný Filip Turek celý tento výběr uzavírá.

„Mají velmi nebo relativně nízkou účast v porovnání se svými kolegy a kolegyněmi. Kdybych to řekla lidově, tak prostě chodí do práce citelně méně než zbytek kolektivu Poslanecké sněmovny,“ komentuje chování hříšníků Kateřina Mahdalová.


Poslanci nejsou dennodenně ve sněmovně nastoupení zejména proto, že lidem jejich absence vadí jen když se na to zeptáte. U voleb, za plentou, to zástupcům lidu „nespočítají”. 


„V praxi vidíme, že reálně to těm voličům tolik nevadí. Když se ptáme voličů potom, co jim vadilo na různých stranách, proč je nevolí nebo naopak volí, tak tady to téma (sněmovní docházky, pozn. redakce) se vlastně téměř nikdy neobjevuje,“ doplňuje Kormaňák z Ipsosu.

Parlamentní křivdy

Záškoláctví poslanců se ale může vládní koalici krutě vymstít – v sázce je totiž jejich křehká hlasovací převaha. O tu vládní tábor přišel například v dubnu na mediálním výboru, čehož opozice okamžitě využila.


„V současnosti, kdy metody boje mezi opozicí a koalicí jsou velmi divoké, tak v takové situaci to klade na poslance nárok, aby skutečně byli vždycky připraveni, protože můžou být kdykoliv zahnáni k hlasování,“ upozorňuje politický analytik Lukáš Jelínek.

„Mají v sobě prostě horkou krev, která je pohání.

Místo konstruktivní práce se však v dolní komoře demoluje jakákoliv ochota koalice a opozice najít shodu. Emoce a obviňování jsou na denním pořádku. Vláda dělá opozici naschvály zejména v podobě nevolení jejích zástupců do různých sněmovních funkcí. 


Asi nejznámějším příkladem je opakované nezvolení předsedy hnutí STAN Víta Rakušana do křesla místopředsedy sněmovny. Místo něj místopředsedá Barbora Urbanová – zvolená až na druhý pokus. Ani tak na tom nejsou Starostové nejhůř. Piráti nedostali žádnou funkci ani v jednacím sále sněmovny, ani v jejích výborech. Opozice pak vládě „vrací úder” mnohahodinovými obstrukcemi. 


Podle analytika Lukáše Jelínka chybí vůle k systémovému řešení. „Místo toho, aby se poslanci domluvili na takové podobě jednacího řádu nebo těch vztahů nastavených ve sněmovně, aby nedocházelo k utlačování jedné nebo druhé skupiny, tak poslanci často chodí do těch bitev i v rámci obstrukcí hlava nehlava. Mají v sobě prostě horkou krev, která je pohání.“

Horečka obstrukčních nocí: Okamurův dvanáctihodinový maraton

Horečka obstrukčních nocí má ve sněmovně mandát, který podle dat přesahuje rámec jednoho čtyřletého mandátu. Analýza DataTimes mapující délku projevů za posledních pět vlád od roku 2010 ukazuje bezprecedentní nárůst řečnění.


Nikdy se ve sněmovně nejednalo v průměru více dní za měsíc než v minulém volebním období. Minulá opozice mluvila mimo jednací body průměrně 6,5 hodiny za měsíc (oproti 3 hodinám a 6 minutám opozice současné). Za Fialovy vlády navíc sněmovna jednala nejčastěji i po 21. hodině, celkem 78 dní.

Datová novinářka Kateřina Mahdalová potvrzuje, že jisté zklidnění nastalo, ale staré zvyky přetrvávají: „Je to citelně klidnější než to minulé funkční období. Ale jestli bych mohla tvrdit, že byl spuštěný nějaký trend, tak tohle pokračuje. Když porovnám tato dvě funkční období a to probíhající funkční období, tak tam je to o trochu nižší, ale stále je to vysoká hodnota.“

Nejíst, nemilovat, obstruovat 

Podívali jsme se, kdo se pro řečnění u sněmovního pultíku prakticky narodil. Historický zápis má na kontě Tomio Okamura (SPD), který se v roce 2024 jako opoziční poslanec postaral o nejdelší sněmovní projev. Mluvil téměř 12 hodin. Během maratonu mimo jiné četl diplomovou práci z Univerzity Karlovy, žádal o odložení saka a komentoval své fyzické potřeby: „Koukám, že mluvím 3,5 hodiny. To byla ta úvodní pasáž... Na WC se mi nechce, sil mám dost...“



V aktuálním volebním období drží prvenství v obstrukcích na plénu Piráti, konkrétně Zdeněk Hřib, Olga Richterová a Ivan Bartoš.

Na druhé straně barikády však stojí desetina všech poslanců, kteří zvolili taktiku výběrového ticha. „Z těch známějších jmen určitě mohu zmínit třeba Jaroslava Faltýnka z ANO. Za toho půl roku ještě nepronesl slovo Josef Váňa (ANO), žokej, o kterém se to ale vědělo i v těch minulých obdobích, kdy patřil k těm zádumčivějším poslancům,“ říká Mahdalová.

„U některých je asi dobře, že raději mlčí, protože když třeba dají nějaký rozhovor médiím, tak zjistíme, že je velké překvapení, že se někdo takový vůbec dokázal vyšplhat do Poslanecké sněmovny,“ glosuje analytik Jelínek. „U některých dalších to může být jenom otázka toho, že se nechtějí vyjadřovat k hloupostem. Jak říkával Karel Schwarzenberg: ‚Když se kecají blbosti, tak spím.‘“


Když poslanci utíkají před otázkami


Kvůli současnému (ne)fungování sněmovny byli předsedové a předsedkyně všech poslaneckých klubů požádáni o rozhovor. Oficiální cestou však odpověděli pouze Piráti a lidovci. Předsedkyně poslaneckého klubu Olga Richterová (Piráti) akcentuje, že práce poslance obnáší kromě účasti na hlasování také přípravu zákonů, práci ve výborech a řadu pracovních schůzek. „Občané od nás očekávají nejen přítomnost v sále, ale také kvalitní návrhy a řešení problémů, které skutečně zlepšují život v České republice, a to dodáváme,” odpověděla Richterová. 


Šéf klubu lidovců Marian Jurečka zase vysvětlil vyšší neúčast poslance Jana Bartoška na jednáních podstoupenou operací. Zbytek stran nám ale absenci  poslanců nevysvětlil. Tím jsme se nenechali odradit a  vydali jsme se přímo ke sněmovně. Výsledkem byla řada bizarních situací. 


Poslanec hnutí ANO Brázdil neodpověděl na otázku, zda současná opozice obstruuje více než opozice v minulém období. Prý proto, že „nese dva notebooky a spěchá.” Reportér poslance upozornil, že mohl krátký úsek před sněmovnou investovat do jednoduché odpovědi „ano” nebo „ne” místo vysvětlování, proč nemůže odpovědět. To už ale poslanec Brázdil prolétl sněmovními dveřmi, které redaktorovi Moravec.cz zavřel přímo do obličeje. Když ho na to novinář upozornil, pan poslanec se omluvil s tím, že zaměstnanci sněmovny chtějí, aby tyto dveře byly zavřené. 


Redaktor dále oslovil třeba hlouček poslanců hnutí ANO, kterému se představil jako novinář webu Moravec.cz, přičemž poslanec Růžička (ANO) na dotaz nereagoval a jen se udiveně ptal: „Co je to Moravec.cz?“ 


Sněmovní matador, dnes v barvách SPD, Jaroslav Foldyna proti opozičním obstrukcím nic nemá, trápí ho ale upadající úroveň sněmovních lídrů napříč koalici i opozicí, kteří se nedovedou dohodnout. Na dotaz, proč tedy nepřevezme iniciativu on sám, odpověděl: „Nene, já jsem důchodce, já se tím bavím.“  


Mladším poslancům předává iniciativu i expředseda klubu ANO a v tomto období zatím mlčící poslanec Jaroslav Faltýnek, prý toho za posledních 10 let namluvil dost. Slavný žokej Josef Váňa, který si dosud taky nevyskočil na kobylku sněmovních projevů, uklidňuje, že jeho čas ještě přijde, jen mu zatím probírané návrhy zákonů nejsou blízké: „Já mám jiná témata. Doufám, že ještě přijdou na řadu.“ 


Tečku za chaotickým obrazem dnešní politické kultury učinil na závěr rozhovoru již zmíněný Jaroslav Foldyna: „Takhle nešťastný parlament tady ještě nebyl,” zasmál se poslanec SPD, rozloučil se a zmizel v útrobách sněmovny.