Příběh o plných sametových náměstích slábne. Kdo podle Čechů skutečně zařídil 17. listopad?


Stala se 17. listopadu 1989 skutečná revoluce, nebo šlo o předem připravené mocenské divadlo? Exkluzivní data agentury Ipsos pro pořad Populace ukazují, že česká společnost je v pohledu na pád komunismu významně rozdělená. Často zaznívají slova o samovolném zhroucení vyčerpaného režimu nebo dokonce o řízeném převratu v režii tajných služeb.


Sametová revoluce představuje základní kámen moderní české státnosti. Jak ale odhaluje nový díl pořadu Populace, kterým provází David Sebíň, étos spontánního lidového odporu se v české společnosti pomalu drolí.


Podle exkluzivního průzkumu agentury Ipsos věří v to, že byla změna režimu v roce 1989 především spontánním lidovým povstáním, už jen necelá čtvrtina Čechů (23,9 %). Z dat vyplývá, že tato interpretace se dnes stala doménou jedné specifické voličské skupiny. Nejsilněji na sílu občanského protestu vzpomínají podporovatelé koalice SPOLU.


„Pětačtyřicet procent z nich říká, že ta věc byla spontánní, že opravdu ta změna režimu byla vyvolána pomocí spontánních protestů a lidového odporu,“ vysvětluje Michal Kormaňák, account director agentury Ipsos. Zcela opačná nálada naopak panuje u voličů současné vládní koalice jako celku, kde spontánnosti revoluce věří pouhých 15,7 % dotázaných a jednoznačně zde převládá skepse.

Imploze režimu a paradox Motoristů

Pokud pád komunismu nezařídila ulice, co se tedy na podzim 1989 vlastně stalo? Téměř třetina společnosti (31,7 %) se přiklání k pragmatičtějšímu pohledu: komunistický režim byl po čtyřiceti letech zkrátka už tak vnitřně vyčerpaný a zkostnatělý, že se zhroutil sám. Došlo k mocenské implozi.


Zajímavý paradox ovšem ukazuje pohled do řad voličů strany Motoristé sobě. Právě u nich má teorie o samovolném zhroucení moci největší zastání – věří jí bezmála polovina z nich (48,1 %). Jejich politická ikona a čestný prezident strany Filip Turek však veřejně prosazuje narativ diametrálně odlišný. Změna podle něj nepřišla ani zevnitř v důsledku únavy materiálu, ani zdola od občanů, ale shora a zvenčí.


„Přijde mi zvláštní ta naivita, že si lidi opravdu myslí, že tu revoluci udělali studenti a ne Gorbačov, KGB a spol, protože je jasné, že to bylo řízená věc,“ prohlásil před rokem na Národní třídě Turek.

Byla to práce KGB?

S Turkovým přesvědčením, že sametová revoluce byla „zcela řízená a předem připravená změna režimu“, souhlasí více než čtvrtina české populace (25,2 %). Podhoubí pro tento konspirační výklad historických událostí se nachází především u elektorátu opozičních formací – konkrétně voličů hnutí ANO, SPD a levicového uskupení Stačilo!.


Víra v řízený převrat není ale jen otázkou politické příslušnosti – úzce totiž souvisí s demografií. Konkrétně s věkem a vzděláním.


„Starší generace a lidé s nižším vzděláním si častěji myslí, že ta věc byla zcela řízená tím režimem, že to bylo připravené, ta změna,“ potvrzuje Kormaňák z Ipsosu s poukazem na fakt, že ve věkové kategorii 60 až 69 let s tímto scénářem souhlasí 38,4 % lidí, a u respondentů se základním vzděláním je to 30,9 %.


Téměř čtyři dekády po pádu totalitního režimu tak neexistuje celospolečenská shoda na tom, jak a proč jsme vlastně svobodu získali. Ať už věříte na sílu Václavského náměstí, pragmatický rozklad moci, nebo tahání za nitky v zákulisí, jedna věc je jistá: 17. listopad nás rozděluje víc, než si možná chceme připustit.